Legendy "Věnce buřtů" (24.02.2006)

Za celou dobu své jistě bohaté historie sahající do dávných totáčových let nezažil kulturní dům Letňanka takové ovace a takové nadšení publika jako při finále Legend soutěže o Věnec buřtů. Soutěže se zúčastnily tři špičkové kapely, které si odnesly vavříny  v předchozích semifinálových kolech. První zahrála dychtivému publiku kapela Skarabeus. Sálem se nesl zasloužený potlesk. Kožený hrdla sledovaly své soupeře se stoickým klidem.
Po krátké přestávce obsadila podium skupina Semenáči. Příznivců této kapely bylo již více, sálem se nesly sporadické radostné výkřiky a skupina si vysloužila velký potlesk. Kožený Hrdla v čele se svým primáriem Romanem pozorně naslouchala, ale znajíce své kvality,  znervoznit se v žádném případě nenechala. My kožení příznivci jsme sledovali rozložení sil v sále a odhadovali šance kapel.
Po druhé přestávce, když teplota kotle vystoupila k tropickým výšinám a slabší povahy již omdlévaly nedočkavostí se natěšený dav konečně dočkal vrcholu večera. Pořadatel pan Turek uvedl na podium zocelené kožené těleso, secvičené nesmlouvavým kapelníkem do jednolitě sehraného celku. Letňany zaplavila síla a krása kožený písně. Ztemnělý sál  střídavě propukal ve frenetický potlesk vzápětí následovaný výkřiky obdivu a vzrušení:
Ve skladbě Charlie Neel si pozorně sledující publikum nemohlo nevšimnout Romanovy až zázračné proměny - za své odulé rty, zářící oční bělmo v tmavé pleti, kudrnaté vlasy a zejména výrazný černošský chraplák sklidil zcela zaslouženě bouřlivý potlesk na otevřené scéně:
Autor většiny skladeb a klarinetista Honza.S. svými tóny vpravdě ozdobil celý večer. Ale nelze pochválit jednoho a zapomenout na druhého. Tento večer hrála kapela ve své životní formě. Stradivárky, kytary, basa - to vše v dokonalém souladu dávaly zapomenout na realitu dneška a unášely posluchače ke koženým výšinám.
Zpočátku různorodé výkřiky z publika se postupně synchronizovaly v jednotné a nesmlouvavé: Hrdla na hrad!!
Velký úspěch sklidil Láďa.P. svým procítěným přednesem nostalgických country balad.
Fanynky nejmladšího člena kapely Petra.M. pozorně sledovaly svého vyvolence a svůj obdiv si nenechávaly pro sebe. Jejich rytmické výkřiky a potlesk nenechaly nikoho na pochybách jak svého favorita hodnotí.
Písničkový blok rychle uplynul a soudě podle intenzity ovací se v sále schylovalo k závěrečné bitvě: Vstupenky se proměnily v hlasovací lístky. Bylo jasné, že číslovka TŘI je dnešním vítězem. Všichni však byli zvědaví na výsledné skore. Příznivci Semenáčů si chystali ceny útěchy pro své favority, většina sálu však stála pevně a neochvějně na kožený straně. Pořadatel a konferencier soutěže učinil ve snaze zklidnit vášně šalamounské gesto - vítězem soutěže vyhlásil všechny tři kapely. V našich kožených srdcích však byl vítěz jasný.
Na závěr si všichni vítězové společně zahráli několik trampských klasických písní. Publikum podle své nátury zpívalo, tančilo, dupalo, gestikulovalo, lascivně se vlnilo a vůbec hromadně dávalo najevo svou radost z krásného večera.
Domů jsme se dostali velmi pozdě, protože jsem se cestou zpět do civilizace ztratil a dlouho záhadně bloudil pražskými i středočeskými periferiemi.