Romanovy první sátiny (2.10.2003)

Tak se i Roman dočkal. Tolik nám záviděl naší čerstvou dospělost a dnes už i jeho bezstarostné dětství skončilo. Ale skončilo důstojně a se vší parádou. Vyprovodili jsme ho křupavými řízečky s bramborovým salátem (prý úplně bez majonézy, ale jeho zdravost  nikterak nesnížila jeho chutnost, spíše naopak). Praví gurmáni však nejvíce ocenili šťavnatá a vykostěná vepřová kolena. Synfonií smyslových zážitků byla do červena vypečená kolenní šťávička. Hostinu citlivě doplňovaly kvalitní sýry, olivy, okurčičky a jiná potěšení nás sátiletých.
Gratulantů se sešlo z blízka i z daleka víc než požehnaně.
Roman se nejvíce těšil i děsil z možnosti splnění svého dětského snu - cítit na vlastní kůži vichřici brzdící volný pád z letícího letadla.
Radost z otevírání dárků si Roman prodloužil vložením první série kožených skladeb. Kapela hrála v nezvykle silném obsazení, zvuk Hrdlů se ze Staňkovic vinárny nesl plně, čistě, jásavě a s nejkoženější harmoničností.
Během první přestávky oslavenec vybaloval dárky. Z některých se radoval jako bezelstné dítě, s některými si očividně nevěděl rady. Všechny dárky ho viditelně těšily hlavně tím, že v žádné krabici nenašel padák. Netušil náš hlavní trumf (na který jsme se zase těšili my). Když už úplně polevil v ostražitosti, předali jsme mu s nejvyšší vážností dar hlavní - Kokpitní letenku. Šok, následnou úlevu (že nemusí nikam skákat) a závěrečný gejzír euforie zaznamenali i naprosto nezasvěcení diváci.
Opravdovou třešničkou na dortu byly pilotní prýmky, kterými Jiřka s Mílou Romanovu oslavu symbolicky korunovali.
Romane, vítej mezi dospělými a všechno nejlepší k narozeninám!!!