Se šeříkem U Staňků (15.05.2003)

Setkání U Staňků bylo vyjímečné hned z několika pohledů:

a) konalo se ve znamení šeříku, slibovalo být koncertem provoněným svěží jarní vůní, jenomže jaro letos přišlo (jako každoročně) dříve a šeříky byly většinou odkvetlé. Úplně poslední kytice se přesto na našem stole sešla, její vůně však musela být podpořena výrobkem mýdlařského průmyslu.

b) konalo se v přestavěných prostorách - hlavní změna byl zděný kúr, na kterém zaujala místo saxofonová sekce. HonzaS se tam sice cítil mírně mimo hlavní dění, avšak jeho skvělé jazzové vložky nikoho nenechaly na pochybách, že ač příliš neviděn, jeho hlas má v kapele váhu z nejvyšších.

c) Staňkovi slibovali poprvé v dějinách teplé jídlo, dočkali jsme se sekané, kuřecích řízků a utajené česnečky. Ta byla utajena vizuálně i čichově, přesto některé dobře informované kruhy mísu s česnečkou zahlédly - tak snad příště.

Vpředu je vidět zátylek představitele Slovenské delegace. Úplně vzadu jsou vidět glasses představitele delegace Commonwealthu.
Tradiční sýrová mísa Netradiční teplá sekaná
Fenomenální hráč na mandolinové nástroje si se zájmem prohlédl nový kur a předvedl veselou scénku s názvem
"Pan domácí kouká z okna, spravte mu tu pumpu"
Kapela je natolik živoucím organismem, že ačkoli hrála početně velmi oslabena, dva její podpěrní sloupové byli totiž služebně a zdravotně mimo koncertní sál, obecenstvo to téměř ani nezaznamenalo. Kapelu totiž doplnili dva výborní vokálně-kytaroví instrumentalisté z mladý Kožený Líhně. Lze ovšem v zájmu objektivity nutno doplnit, že se (pochopitelně pouze ze značně prořídlých řad zavilých kožených odpůrců) ozvaly i hlasy (hrubě nemelodické!!), přirovnávající kapelu k bájné Hydře - utneš jí pracně hlavu a ony jí hned narostou jiné dvě a dokonce mladší a životaschopnější!
Tento obhroublý názor byl však veskrze ojedinělý až sporadicky marginální.
O přestávce  kapelník přečetl nadšený dopis koženýho Šerpy z Nepálu (originál dopisu v krasopisné nepálštině je k vidění  v zataveném pouzdře vždy ve výroční dny v Koženým archivu). Vzdálený příznivec Kapely se v něm vyznává charakteristicky hrdelní nepálštinou ze svého až patologického obdivu ke Koženým Hrdlům. Slzy dojetí nám vehnalo do očí zejména barvité líčení zoufalých  horolezeckých výprav opuštěných svými nosiči na úpatí Hory Mont Everest jen proto,  aby si tito skromní avšak velmi muzikální obyvatelé nejvyšší světové náhorní planiny (5000 m/m) mohli v klidu na svých tranzistorácích na  frekvenci 97.3FM naladit Nepálský Kožený Vysílání rádia Samargantha z Kathmandu. Romanův český překlad byl simultánně tlumočen do angličtiny pro zahraniční účastníky koncertu. Pražské Vinohrady tak byly svědky památného propojení pěti významných světových kultur: České, Slovenské, Nepálské, Anglické a KoženěHrdelní. Takto do pěti světových stran rozkročený MVKP (Most Vzájemnýho Koženýho Porozumnění) se třpytivě klenul v jásavém hlaholu našich šeříkem provoněných hrdel. Vůně teplé sekané kořenila celý výjev do až neskutečného ladění.
Pohled z kúru do koženého chrámu hudby byl velebně impozantní.
Kouzelník smyčce, Kožený Vaness W. May. Tradiční elektrofonickou valchu vystřídalo africké chrastítko z chřestýší kůže. Jen magická Hrdlí síla překonala Blančin odpor ke všemu hadímu i od hadů pocházejícího.
Satchmo působil bez svého božského nástroje utrápeně. Jeho zastřeně chraplavý hlas však vítězně stoupal k nevysoké klenbě  Chrámu Kožený Hudby.
Svými jazzově klarinetovými etudami sesílal Honza z kúru na nábožně zpívající obecenstvo rajské poselství hudební vznešenosti. Blanka Romanův nástroj nedala nikomu ani potěžkat. Dokonce ani K-VIP. Jedině kapelník má toto právo. A je to tak správné. Bez přísné disciplíny by kapela zanikla a obecenstvo zpustlo.