U zardoušené Ludmily (03.04.2003)

Popularita a sláva Kožených Hrdlů zavazuje management k pořádání osvětově-vzdělávacích zájezdů do míst dosud koženou kulturou nedotčených. Jednou z těchto dobročinných akcí se stala i návštěva vinárny U zardoušené Ludmily. Světice Ludmila se narodila kolem roku 860 na Pšově, do dějin však vstoupila až svou smrtí v noci z 15 na 16 září roku 921. Kněžna Drahomíra zardoušením své nemilované tchyně nejen radikálně vyřešila své rodinné problémy, ale nepřímo i umožnila o tisíc osumdesát dva roky později konání Koženýho koncertu.
Výzdoba sklepních prostor vinárny husitskými řemdichy a dobytčími postroji navozovala ranně středověkou atmosféru. Tyč uprostřed místnosti sváděla většinu návštěvníků k lascívním pohybům. Neodolal ani největší odpůrce všech barových tyčí Míla.
Jídelní lístek překypoval mnoho druhy jídel, moje vepřové závitky však byly chuťově nevýrazné, konzistenci měly houževnatou, šťavnatost téměř nulovou. Moučník byl dobrý.
Obslužný personál se hned od počátku rozdělil na opatrné sympatizanty (jednu číšnici) a neskrývané nevraživce (ostatní číšnice včetně kuchaře). Pohled na slastně rozvalenou tubu je nenaplňoval chvějivým očekáváním jako nás všechny ostatní, nýbrž v nich nejspíš vzbutoval atavistický odpor z dosud nepoznaného krásna.
Rituálním vztyčením vlajky Kožených hrdel slavný koncert začal. Kapela vystoupila po delší době ve svém plně hvězdném obsazení.
Obecenstvo bylo citlivě namícháno ze skalních příznivců a nových, koženým uměním dosud téměř nedotčených posluchačů (po skončení koncertu se obě skupiny slily do jediné obdivem unesené kožené masy).
O první zpestření večera se nepostarala tolik očekávaná KOSA (Kožená Osa), nýbrž dvě půvabné zástupkyně CML (Centrálního Mozku Lidstva). Nezvyklá velikost jejich mozkových schrán se ještě znásobila v okamžiku, kdy začaly obecenstvo ale i kapelu podrobovat záludnému avšak nanejvýš spravedlivému IQ hodnocení. Ušetřen nezůstal ani kapelník.
Druhá soutěž byla podstatně jednodušší, byla však hmotně kapelou dotována.
Koncert byl ukončen již tradičně téměř násilným způsobem úderem věžních hodin v nedalekém kostele. Uměleckými zážitky rozdychtěné fanynky obklopily členy kapely (přesněji jednoho člena) a teprve razantní zákrok personálu  nekonečné ovace ukončil.