Velký Baletní Orchestr Koženýho Divadla začíná úvodní zádumčivou melodii předehry baletu. Tragičnost předehry  narušilo pouze poněkuď nepatřičné veselí fanynek kapely. Jejich radost však nepramenila ze smutného tématu overtury baletu ale z netrpělivého očekávání veselého až rozverného druhého dějství suity.

Diváci oslněni barokně skvostnou předehrou ani nezaznamenali, že ve foťáku došly baterie. Další průběh večera je tak možno rekonstruovat pouze na základě výpovědi očitých svědků a svědkyň. Srdce diváků si získal zejména nezapomenutelný Vzteklý princ v podání kapelníka, z vedlejších rolí zaujal zejména tragicky humorný leitmotiv Slepice dorážené Okarínovým Peruánským orlem.

Hřebem večera se stala volba Mysu sympatie. Porota netrpěla předsudky a zařadila do soutěže o tento ryze mužský titul i ženy. Zájem o soutěž byl mimořádný, přispěly k tomu nebývale hodnotné živé ceny - tři dokonale vynesené slepice Lekhornky z nejušlechtilejšího chovu mecenáše,chovatele, virtuosa a Koženého příznivce Míly. Radost tří  Lekhornek z nových majitelů byla nelíčená, kalená byla pouze mylnou obavou, že budou muset opustit svou čtvrtou, nesoutěžní družku. Mysy se však zachovali/y humánně a své ceny zanechali/y v rodném kurníku. Kdáky k smrti vděčných slepic jim více než nahradily krátkodobý požitek z hmotného vlastnictví živých tvorů.

Závěrečnou premiérou Kožené Hymny se obecenstvo natolik rozjařilo, že teprve významným pokukování na hodinky se již v civilu oblečenému vrchnímu podařilo balet důstojně ukončit.