Historie

(vzpomíná Roman Decastello)

Vše začalo na základní škole asi tak v osmé třídě (1968), neboť skupina KH se utvořila ze žáků Základní devítileté školy v Praze 4, Boleslavova ulice. Na středních školách byli v angažováni do skupiny další hudebníci a asi v roce 1971 jsme se začali pravidelně scházet v Kunraticích na chatě známých a to každý pátek večer. Tyto seance pokračovaly až do doby nástupu některých členů na vysoké školy a odchodu některých z nás do základní prevenční služby ( na vojnu). Po ukončení studií a návratu z vojny se osud jednotlivých členů ubíral vlastním směrem a vstup do svazků manželských udělal definitivní tečku za pravidelnou činností kapely. Leč např. Láďa Pekárek sice nepravidelně, ale přece si občas zahrál na kytaru. Ostatní pověsili "umění" na hřebík. Někdo se odstěhoval z Prahy a založil v novém místě beatovou kapelu.

Já jsem si nechal přivézt na voj. přísahu banjo (1975) a asi po 5 měsících na vojně jsem spoluzaložil skupinu Zelená sedma, se kterou jsme snad i úspěšně reprezentovali vojenský útvar na ASUT (Armádní Soutěž Uměleckých Talentů). Dokonce jsme jeli služebně hrát na 10 dní do Maďarska po posádkách v rámci nějaké ČS-Maďarské družby. Po návratu z vojny (1977) nastal u většiny naprostý klid v múzách.

K jistému oživení došlo při mém nástupu k Siemens (1991), kde jsem našel spřízněnou duši Pavla Lédla a bezva lidi v oddělení dokumentace Pavla Krovozu a Blanku Nejedlou. S Pavlem Lédlem se nepravidelně hrávalo při příležitostních oslavách narozenin našich známých za samozřejmé účasti Pavla K. a Blanky. Teprve na začátku roku 2000 se dá říci, že dochází k oživení. K Pavlovi Lédlovi se přidává Jindra Báča s 12ti strunnoui kytarou a hlavně opora kapely, bez které to nejde a to Rosťa Psota s basovou kytarou. Paralelně je osloven a bez velkého přemlouvání začíná nejpilněji ze všech cvičit a hrát na housle Míla Wolf. Vtip a doprovodné slovo dodává Pavel K. a okrasa nás ošklivých chlapů je kompenzována Blankou, která se sice nezdá, ale každého má v merku. Všem vybrala a určila velikosti trik bez zaváhání a dle skutečných rozměrů. Základ skupiny je tímto vytvořen a stačí už jen málo - oslovit bývalého spolužáka Láďu Pekárka, aby oprášil mandolínu a přišel mezi nás.

S jídlem roste chuť a sám od sebe přichází Honza Smolka s klarinetem a bez velkého nátlaku se zapojuje Míla Eis s trubkou. Tím se rozdvojuje orientace kapely a to na country - blue graas a na traditional jazz (styl - I.Mládek). Nedá se v současnosti jednoznačně určit, který směr zvítězí, ale jisté je, že mnohým z nás velké přestávky nesvědčí (míním tím čas dovolených). Zatím jsou členové KH pro jakýkoliv směr hudby zapáleni, neboť jsme ještě v období, kdy si hrajeme pro radost. Nechť nám členům, ale i kamarádům Kožených Hrdel doba, kdy se hraje a bude hrát jen a jen pro zábavu vydrží co nejdéle. Jakmile do kumštu vstoupí peníze je většinou konec pohody....