Vinohradská Rychta (21.03.2002)

Vinohradská Rychta se čtvrteční večer pomalu plnila zástupy Kožených fanek a fandů. Mandolínista vyvěsil na dveře vábničku v podobě pozvání na country kožený večer a namlsaní obyvatelé Královských Vinohrad se zjevně rozhodli vyměnit sledování televize za hodnotnou, kulturní podívanou. Vinohradská Rychta je poměrně velká hospoda, bohužel však personál ve snaze zabránit očekávaným nepokojům mezi rozdychtěnými fanoušky rozdělil amfiteátr dřevěnými zátarasy s mřížemi na malé kóje. Výtržnostem se tak s úspěchem předešlo, narušena však byla spontaneita a kontinualita. Tučnáci se snažili co mohly, jejich tradiční vlnění se jen těžko přenášelo přes žbrdlení do dalších kójí.

Prvním bodem programu  měla být choreograficky cizelovaná ukázka tradičního ruského kozáčka (Kožényj Kazačok). Na zachycené momentce je poměrně zřetelně vidět fyzická i psychická náročnost úvodní figury tohoto tance, velmi zdařile předváděná klarinetistou.
Vystoupení kapely bylo po krátkou dobu vážně narušeno vlčím hladem kapelníka, naštěstí si personál včas všiml jeho přicházejících mdlob a rychle všechny zásobil objednanými pochoutkami.
Po výborné večeři (kapelnik měl Candáta, dal mi ochutnat tak mohu potvrdit, že byl výborný, já měl krůtí prsa na medu s mandlemi - trochu sladké ale velmi dobré) začala konečně očekávaná hudební produkce.
Většina obecenstva zpívala či alespoň přizvukovala luzným Koženým tónům, byli i tací, co místo zpěvu pokračovali v jídle.

Bombastickým překvapením večera   byly cukrové vnady. Autorky překvapení se skromně kryly v temnotě sálu, naštěstí se čilým Koženým Zvědům podařilo dopátrat pravdy: autorem nebyl Vinohradský Rychtář, nýbrž Cikánka a Gejša!! Blok eroticko-lyrických písní byl odpovědí dojatých Kožených Hrdlů. Ještě dlouho do noci se všem Koženým Horňákům nostalgicky leskly oči.

Hudebním překvapením večera byl Přestup v Pardubicích - šlo o v podstatě první vážný pokus o vlastní Koženou kompilaci - pokus se povedl, pro příští koncert chystá kapela Přestup až v Popradu!!
Neklamnou známkou končícího večera byl příjezd věrné taxikářky Věrky.
Jen zšeřelá a potemnělá Vinohradská okna v sobě nesla nesmazatelné vibrace plné hudby a zemité virtuozity Kožených Hrdlů. Rychtář se nakonec pro časové zaneprázdnění nedostavil, nikomu to však nevadilo.