Maškarní U Floriána (24. ledna 2002)

Když kapelník Roman vymýšlel loni na podzim témata budoucích setkání, asi zdaleka netušil, jak horečnou aktivitu rozpoutá vcelku nevinným názvem maškarní rej v maskách a převlecích. Jeho nápad začal žít vlastním životem. Otcové i dědové rodin sáhli do tajných fondů aby pořídili masku či převlek, vážné matky tkaly po večerech vlasy čarodějnicím. Naše První scéna - Národní divadlo muselo stáhnout představení Ze života hmyzu - kostýmy si zapůjčili Kožený Hrdlové!!
Již nástup masek byl provázen obdivnými výkřiky - častější než obdiv byl však nevěřící úžas: "proboha, KDO to je v té masce??!!"
Doživotní dodávku ropy zdarma až do domu sliboval arabský nefundamentální šejk. Budoucnost z karet odhalila půvabná cikánka.
Přímo z podzemí Fantoma Opery přišla škraboška, kapitálního sumce bez rybářského lístu chytil veselý rybář.
Lascivními žerty hýřil vitální stařeček, obludná ježibabizna křenila své zdravé hlodáky na vyděšené příznivce KH.
Emancipovaný indián svou kamerou vyrobenou z odpadků bílého muže zachránil před zkázou celý kmen Waykikiů.
Některým zamaskovaným maska nadobyčej slušela, jiným padla jako ulitá. Broučí otec se stal zejména rozpětím svých blanitých křídel favoritem soutěže o nejkrásnější masku.
Co za temné bouchání se ozývá na Kremelském Hřbitově Hrdinů pod Rudou Hvězdou na Spasské věži? To Arkadij Petrovič Gajdar se radostně vztyčuje ve svém posmrtném sarkofágu, aby zahlédl alespoň koutkem oka nádherně Siamský srůst svých neohrožených hrdinů! Slyší bít zlaté kremelské hodiny? Ne, toť v daleké Praze Kožených Hrdel příznivců maškarní rej!!
Ještě ani nestačila ČukoGekova srostlá třetí noha zachytit rytmus dvou svých kolegyň a už na scénu vbíhá vodník ve slavnostním červeném sáčku.
Míč fotbalového representanta nechala zmizet šumná čertice.
Přímo ze svého luxusního velblouda sestoupil mezi prostý lid šáh Šeherezád Kleopatr. Stopy jeho bosých chodidel posloužily jako bezpečné vodítko nebohému slepému hipíkovi.
Čůrajícímu hudebnímu klaunovi se naštěstí pro všechny zaseknul vodní mechanizmus, před blamáží ho zachránily jeho Stradivárky a zejména znovunastupující Loňský Rok.
Místností jako kometa prolétla čarodějnice na dieselovém turbokoštěti a defilé masek symbolicky uzavřel Veselý klaun.
Dlouho poté si maškary navzájem sdělovaly svou utajenou totožnost, některým se maska zalíbila natolik, že svou identitu tajily až do konce večera..
V závěrečném hlasování si láhev archivního vína odnesl štastný broučí otec, ČukoGekovo siamské dvojče a čarodějnice. Cena útěchy - láhev pravého domácího moravského lihového octa se  rybáři vždycky hodí!
Ještě neutichlo štěbetání rozveselených masek a už přísný kapelník žene Kožené Hrdly do další práce, jen pozapomenutý Klobouk ve křoví připomíná krásnou atmosféru večera.
Né nadarmo si jeden z přímých účastníků večera povzdechl: Pro takovéto chvíle stojí zato žít!!